Zní to na první pohled opravdu lákavě, pracovat v kanceláři ve vlastním bytě. Neztrácet čas cestováním do práce, nepřizpůsobovat se stále kolegům, nebýt na očích…. Vstávat kdy se mi chce, při práci si navařit, nemuset se oblékat a malovat. A mnoho jiných skvělých věcí, které jsou opravdu fajn.
Já takhle pracuji už nejméně rok a pomalu ale jistě přicházím na kloub tomu, co opravdu funguje a proč jsem se musela změnit já i moje domácnost.
Práce z domova – výhody
V zásadě jsou věci, které jsou opravdu skvělé, které vážně oceňuji, že pracuji doma:
Pracuji podle vlastního režimu, když je to nutné, tak pouze od sedmé do jedenácté, pak si vybavím ve městě co potřebuji, například úřady, lékárnu, nákup, nebo i kávu s přítelkyněmi nebo obchodními partnery. Pak si sednu k počítači o páté a pracuji ještě do deváté nebo desáté, protože večer mi to prostě myslí. Nikdo mi nevnucuje přesný režim a vstávání o páté.
Nemusím cestovat do az práce. Žádné zácpy, žádné dopravní nehody a žádné tlačenice v zimě v autobusech.
Nemusím se nahodit a malovat – pracovat můžu iv teplácích.
Pokud potřebuji, vařím hned od rána, vedle vyřizování telefonátů a mezi prací.
Trávím více času s manželem.
Nepřizpůsobuji se kolegům, pokud chci pustím si nahlas hudbu, nebo pracuji v tichu, pokud chci. Nikdo mě nekontroluje přes prsty a nestopuje mi polední přestávku.
home-office
Práce z domova a její nevýhody
Jak je to ale s těmi opačnými věcmi? V zásadě se připravte na to, že někde ve vašem malém bytě si musíte zařídit kancelář. Stůl a zásuvky s kadejakými děrovačkami, lepidly, šanony a rty je nezbytný. K němu samozřejmě musíte nacpat počítač a tiskárnu, protože trčet více než 6 hodin u notebookového monitoru, někde na konferenčním stolku v obýváku je čistý masochismus.
Kromě předělání interiéru kuchyně, obývacího pokoje nebo ložnice (někde se s kanceláří musíte vejít) se můžete připravit i na to, že se okamžitě setře psychická, ale i vjemová hranice mezi prací a odpočinkem, nakolik se vše nachází spolu v bytě a do obou zón přecházíte nahoru-dolů v pantoflích. Důsledek? Nemáte žádný odpočinek. Protože pokud nevypadnete někam ven, někde kde je to jednoznačně relax, někde kde nemáte šanci na práci myslet, tak jste prostě pořád v práci.
Netřeba se malovat a oblékat?
Hm, po čase si připadáte jako trosečník a nejen rodina ve vás začíná vidět „ženu v domácnosti“. Zapomenete na krásné nehty, hladkou pleť a místy i na oholené nohy.
Neotravují vás kolegové, ale nemáte si s kým popovídat tváří v tvář, stáváte se závislou na Skype nebo Facebooku. Jelikož makáte i po večerech, tak nechodíte ven a všechno děláte bez oponentury lidí, kteří by vás mohli něčím pohnout dopředu, podpořit nebo inspirovat.
A co je nejdůležitější? Stává se z vás postupně masochistický stroj, protože pokud se sama nedonutíte k práci, tak upadáte profesionálně, a nakonec i finančně. Takže je třeba si zvyknout na to, že umyté nádobí není důležitější než správné odpovědi na emaily a vaše rodina si musí zvyknout na to, že i když jste doma, tak to neznamená, že trávíte kvalitní čas s nimi.
Já mám disciplínu ráda a nemám dnes problém vstávat skoro i přesto, že nemusím. Částečně pracuji i „v terénu“, což mě udržuje v komunikační kondici, stejně jako mě to nutí denně se upravit. Šetří mi to zrak, protože tento čas netrávím za počítačem a na zadku. Mám pocit, že pracuji v zásadě 24 hodin a tak se učím relaxovat – nějak to oddělit, jít ven, někam do přírody, kde se znovu nabíjím. Naučila jsem se sebedisciplíně a dnes můžu říct, že mám pocit, že se to konečně celé vyvážilo a funguje to.
